Sophie Scholl byla hrdinka, ale Mašíni?

Sophie Scholl (narozena r. 1921) byla německá studentka, která jako spousta jiných mladých lidí byla členkou Hitler Jugend. Protože ale Sophie byla hluboce věřící křesťanka a protože se postupně dozvídala víc a víc o nacismu, postupně se začala distancovat od nacismu. V roce 1942 začala studovat na univerzitě v Mnichově, kde už její bratr studoval medicínu. Tam se blíže seznámila s organizací Weisse Rose a začala být aktivní v odboji proti nacismu.

Sophie společně s bratrem a dalšími členy skupiny Bílá růže rozšiřovali letáky informující německé občany o pravé tváři nacistů a o druhé světové válce, o Hitlerovi. Jejich cíl byl ukázat pravou tvář Hitlera. V roce 1943 je zatčena za rozšiřování letáků a společně s bratem Hansem a dalším členem Bílé růže, Christophem Probstem. Dotyční jsou odsouzeni za vlastizradu a brzy po rozsudku popraveni gilotinou. Od 70.let je Sophie Scholl oslavována jako jedna z velkých hrdinek z druhé světové války. Tato mladá žena, která zemřela jen ve věku 22 let, inspirovala několik filmů a knih. Také dnes inspiruje k zamyšlení nad skutečnými hrdiny, nad lidmi, kteří zemřeli příliš mladí a kteří se obětovali pro dobro věci. Jednali, protože to považovali za nutné, bojovat proti zlu a nebáli se následků. ***************************** Bratři Mašínové V roce 1951 v Chlumci nad Cidlinou zabit příslušník SNB Oldřich Kašík při přepadení stanice SNB za účelem získání zbraní a v Čelákovicích je Ctiradem Mašínem podřezán po podání chloroformu svázaný příslušník SNB strážmistr Jaroslav Honzátko při přepadení stanice SNB za účelem získání zbraní. 1952 mezi Čáslaví a Hedvikovem byl zastřelen svou zbraní pokladník Kovolisu Josef Rošický při přepadení vozu vezoucího výplaty pro zaměstnance do Hedvikova. Dle tvrzení Milana Paumera se však zastřelil, když při potyčce stiskl spoušť ve chvíli, kdy mu Josef Mašín zkroutil ruku, tak že hlaveň mířila na pokladníkovo břicho. Dle původní výpovědi samotných bratří Mašínů pro Otakara Rambouska však Josef Mašín pokladníka obelstil, vykroutil mu zbraň z ruky a teprve poté jej zastřelil. (zdroj: O. Rambousek; Jenom ne strach). 1953 na Olomoucku po zapálení 11 stohů byl těžce zraněn člen požární hlídky a zároveň příslušník Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti Lecián, který se pokusil Mašíny zadržet (přišel o oko), funkci zraněného ale Mašíni neznali, to se dodává jen v jejich obecných obhajovách. Poté se jejich pětičlenná skupinka rozhodla opustit Československo. Na území NDR byla zaregistrována a pronásledována vojskem a příslušníky bezpečnostních sil. Celkem bylo proti pěti odbojářům mobilizováno 20 000 příslušníků Volkspolizei a Sovětské armády. V říjnu 1953 v tehdejší NDR byli ve stanici Uckro zastřeleni komisaři H. Grumini a M. Lehman, další policista byl těžce zraněn. Potom byli zastřeleni policisté H. Hoffmann a H. Sunckel. Mašínové odešli do USA, kde se věnovali svojí práci, založili rodiny a žili si svůj život. Do Česka se nevrátili a dnes názor na ně rozděluje národ. Někteří je považují za hodné vyznamenání, jiní vidí prospěcháře, kteří se nezajímali o nic jiného, než o vlastní kůži. Jejich útěk na západ směřoval cestou, kterou tekla hustá krev. Pozdější dokumenty a rozhovory nesvědčí o tom, že by litovali jejich činů, jakmile se dostali na západ, o odboj se dále nezajímali. Tvrdí se, že nastoupili do americké armády, aby mohli bojovat proti komunismu. Proč se tedy dali zapsat jenom na pět let? A dobře je známo, že voják neví, kam ho pošlou. Zrovna tak mohli zůstat v USA a nebojovat, jenom být v rezervě. Po pádu komunismu o roce 1989 o nich začalo být slyšet a oni měli za to, že jim patří uznání. Za co ale? Za to, že oddělali zbaběle otce dětí, obyčejného pokladníka? Obyčejný esenbák? Odboj ve formě seženeme prachy a zbraně a mizíme na západ? Hrdina je skromný, hrdina si nevynucuje rehabilitaci za vraždu, kterou nemusel spáchat. Hrdina je někdo, kdo udělá něco výjimečného pro jiné. ************* Zatímco hrdinství Sophie se dá pochopit, "hrdinství" Mašínů ne. Nikdo z obránců Mašínů není schopen vysvětlit, v čem vlastně spočívala oběť a odboj těchto lidí. Argumentuje se tím, že antipatie vůči skupině okolo Mašínů mají hlavně komunisté (levičáci), ale spousta mladých lidí jako já pořádně komunismus nezažili a přesto nevidíme hrdinské činy. Největší zastánci Mašínů jsou mezi emigranty, kteří odešli v době komunismu na západ a kteří oslavují vše mašínovské, i vraždu obyčejných lidí, kteří měli tu smůlu, že se zapletli do cesty Mašínům. Prostřílet se na západ není hrdinské. Mašínové nezabili žádného důležitého státníka, nesnažili se podrýt komunistický režim, chtěli jenom utéct. To, že vyrostli v době totalitního režimu, ve kterém trpěli, je neomlouvá. Budeme omlouvat sériového vraha, jenom protože ho matka neměla ráda a otec ho zneužíval? Jeho činy budou možná vysvětleny, ale ne omluveny. Skuteční hrdinové byli ti, kteří riskovali vlastní život v době studené války a kteří si uvědomovali následky se vším všudy, kteří skutečně nechtěli podporovat režim, ve kterém žili. Hrdinové jsou ti, kteří v době druhé světové války schovávali židy, ač riskovali vše. Hrdinové jsou ti, kteří po válce nedali vše komunistům, kteří sice nevraždili a neplánovali cesty na západ, ale kteří žili podle principů slušných lidí, ne bezpáteřních bestií. Hrdinové jsou ti, kteří položili život a snažili se změnit režim, jako spousta maďarských občanů nejen v roce 1956. Hrdinské by bylo odejít jen tak, spousta lidí odešla po roce 1948 do zahraničí a nemusela za sebou zanechat cestu plnou mrtvol. Vražda je vražda, ať je režim jakýkoliv. Nezabíjeli v sebeobraně, zabíjeli, protože chtěli peníze a zbraně. Jak se to liší od teroristů? Zabít omámeného a svázaného člověka nebylo nutné. Oni ale chtěli zabíjet, protože v sobě měli zlo. Mašínové mohli odejít bez peněz a zbraní, jenže zvolili si cestu jinou. Každý člověk má volbu. Oni volili tak, jak volili, že je nemohu za hrdiny považovat.